Shi-tzani aneb Jak na ně?

Začalo to v pátek docela nenápadně. Mexík dostal po dlouhé době salám po psy a dostal průjem. Normálně žádná tragédie, navařila se řýže s mrkví a čekali jsme, že bude další den zase všechno v pořádku. Druhý den ale Mex začal zvracet, průjem byl čím dál horší a Mex byl smutný. V neděli už bylo zle. Byl neuvěřitelně apatický, skoro jako by tu ani nebyl. Zvracel několikrát do hodiny a tak jsme naložili Mexe do auta a jeli na veterinu. Když nás konečně přijali (v neděli odpoledne se některým veterinářům zkrátka nechtělo ošetřovat psa v takto špatném stavu...), odebral nám pan doktor krev a čekali jsme na výsledky.

Po kapačce se Mex zlepšil, už nebyl tak apatický, rozkoukával se kolem sebe, přestal zvracet a tak v sobě konečně udržel tekutiny. Sláva. Další dobrou zpávou bylo zjištění, že se nejednalo ani o otravu ani o infekci. Prostě ten nenažranec něco špatného slupnul. Naštěstí se začal lepšit stejně rychle, jako se zhoršil a hned druhý den jsme mu mohli vytáhnout kanylu.

Dneska už zase zlobí a řádí, štěká na psy a pere se se Sísou. Ještě týden ho řádit nechám a pak ho zase začnu vychovávat. Koneckonců, není pro mě nic lepšího než vidět, jak v neděli apatický pes vesele běhá za psy a chce si hrát.
 

Dnes jdu do Futura nakoupit maso pro psy, protože nám ten salám nesedí ani teď, když už jsme relativně v pohodě. Nu což, nedá se nic dělat, nebudu to mít jednodušší. Hlavně že budou ti dva chlupáči spokojení, no ne? :)