Čenda
Čenda (Chandler von Šumbarkus de la Fík) se narodil 19.2.2009 své černobílé mamince Elišce v chovatelské stanici Fany. Poprvé jsme se spolu setkali koncem dubna téhož roku, kdy jsem neodolala a toho svého chlapečka jsem si odvezla domů.
První den byl uražený a nechtěl se semnou bavit, ale další den ráno pochopil, že jsem jeho nová panička, že se na mě může spolehnout a že se o něj postarám. No, a v průběhu dalších několika dní se z nás stali parťáci na život a na smrt.
Podnikali jsme spolu dlouhé výlety a procházky do lesů, na hory i do městkého mumraje. Brala jsem ho s sebou i na teenagerovské pařby s kamarádkou na chatku, protože jsem si nedokázala představit, že týden v létě na horách budu trávit bez něj. I když byl malý, prošel s námi tůry dlouhé i 20km a těžko říct, jestli jsem byla víc unavená já nebo on.
V životě jsem měla spoustu kamarádů i kamarádek. Všichni ale z mého života postupem času odešli nebo mi udělali něco, po čem už jsem jim nemohla věřit. Čenda byl jediný, na kterého jsem se mohla spolehnou vždy. Nikdy ho neobtěžovalo, když jsem se mu chtěla vyzpovídat z problému, které jsem měla a vždy, když jsem potřebovala někoho obejmout, byl tady. Když jsem byla smutná, přicházel ke mně, aby mě oblízl a zazubil se tak, že jste se prostě museli usmát. A pokud se mu to náhodou nepovedlo, začal šaškovat a hopskat kolem vás, až člověk nechápal, proč měl vlastně špatnou náladu.
Bohužel mi Čenda odešel dřív, něž by kdokoliv čekal. Poslední den jeho krásného života strávil na veterinární klinice, kde bojovali o jeho život. Když jsem si pro něj večer přijela, rozloučil se semnou a naposledy vydechl. Tehdy jsem pochopila, že celý den bojoval jen proto, abychom si mohli říct sbohem...
Byl akční, bláznivý jako já, copatý, čiperný, důstojný, energický, fajnový, gentleman před každou fenkou, hodný, chlubivý, inteligentní, vybíravý jedlík, krásný, laskavý, milý, nenahraditelný, opečovávaný, perfektní, rychlý, neměl rád samotu, šibal, trdlíkatý, usměvavý, věrný a zubatý.